tak jak jste na tom po pár měsících?
Jak jsem si četla ty vaše příspěvky, tak vidím, že u nás se také něco děje. Porodila jsem v srpnu manželovi (kterému bude v únoru 40) třetí dítě, konečně syna, máme dcerky 6 a 3 roky. Připadám si jako hňup, když vám povím, že jsem nedostala ani kytku, tak mi nebudete věřit. Nedal mi ani pusu, ani obětí za to, že jsem to zvládla.... Od té doby to jde s námi z kopce, bavíme se jako kamarádi (od porodu jsme spolu spali 3x, ani na to nemám chuť).
Když mu něco řeknu, tak ho buzeruju. Dozvěděla jsem se několikrát, že mu pořád něco vyčítám, že na něj žárlím, apod. Nemůžu říct svůj názor na jeho, protože je všechno špatně....Pít nikam nechodí (teda po dlouhé době byl se svými zaměstnanci a mou švagrovou), protože se s nikým nestýká. Začínám toho mít plný zuby.....asi na něj jde přechod.
Momentálně se spolu už dva dny nebavíme, nasral mě, zase mi řekl, že ho buzeruju...