Také si to myslím. Nejistí rodiče a potom i někdy neschopnost dobře pochopit psané slovo, tím myslím výchovné příručky a návody, hlavně ta téma "Jak vychovat šťastné dítě, co bude úspěšné". Klasickým příkladem tohoto je právě ta Prekopová, o které vesměs nikdo nic moc neví, jen lidi viděli ne moc povedený dokument, který je podle mě ve vyznění zavádějící i pro ty, co Prek. práce četli a dumali nad nimi, z toho dokumentu Prekopová vychází jako senilní čarodějnická kráva, jenže není, o Šturmovi v magickém kostýmu ani nemluvím. A další dobrý příklad je RaR. Ve Skutečnosti např. právě RaR. JE malér, když rodiče začnou s nasazením až vášní vychovávat děti podle nějakých tezí, jejichž smysl jim unikl a vstřebali jen formu (a nejlépe částečně).
Moje dítě z různých důvodů v recentní minulosti potřebovalo být vyšetřeno různými doktory, kam jsme vlezli, první věc byla diskuse, proč nechceme autistické papíry. Na mojí odpověď, že proto, že dítě není autista, mi celkem stejně a udiveně páni dochtoři odpovídal: "No skutečně nejspíš není, ale to nevadí, ono to tak může leckomu připadat a pak máte lepší, když se máte ""o co opřít"". Opírat se o doktorské glejty na něco, co neexistuje. PAk holt není divu, že je dětem blbě, rodičům blbě, učitelé se chovají jako pitomci a nadšení amatéři mají pochopení, které zfrustrované rodiče dojme k slzám.
Hroudo, podle mě záleží na tom, co dítěti doopravdy je, což může být pekelně těžké zjistit. Tvůj instinkt je důležitý, ale vždycky člověk musí počítat s tím, že svůj instinkt špatně interpretoval. Pro mě bylo/je velmi těžké nepředpojatě hodnotit, co se od konzultovaných odborníků dozvím, protože někdy může být těžké rozlišit, kdy je dotyčný odborník pitomec a kdy říká něco, co nechci slyšet. TO je dřina, ale nějak se tím snad dá proklopotit. PAk se rozhodnout sám a nečekat, že někdo jiný převezme zodpovědnost, což je něco, co často pomáhající odborníci v čele s doktory nesnášejí a probudí to v nich pudy. Proti tomu se obrnit (Brňané zde mají výhodu
.