Já vím... máti má těžkou cukrovku, nikdo neví, ja dlouho tu bude, ona o své nemoci zásadně nemluví. Vždycky řekne "ale dobrý". Když mi chce udělat radost, řekne, že to "bylo lepší než minu.le" Ale ona paky občas nebývá dma a já jsem jí prostě projela šuplík v nočním stolku a zjistila jsem, že se jí cukrovka zhoršila. Neřekne to. Když to na ni vytasím, tak krom toho, že s to bude líp schovávat, mi řekne, že to není mopje věc, že já tomu nerozumim a děti zvládá.
Njn, neodepřu mámě vnoučata, když nevím, jesli to s ní šlehne zejtra nebo za rok, že jo.- Tak se nechám vydírat....