Jani-to jsem já, Jitka:-) Už jsem vystoupila z inkognita, protože jsem dneska využila na domovské diskuzi jedné otázky a práskla to na sebe:-)

Tak co, poznalas mě nebo ne? (jak jsi psala, že jsi intuitivně vycítila, že už jsme se spolu někdy bavily). Myslím že to bylo o zralosti partnerů k rodičovství na jiné diskuzi.

Mejlík jsem nakonec nepsala, vídám Tě často na Rodince (jsem jedna z pravidelných tichých na MŽM) a já jsem tu taky pravidelně, tak myslím, že když si budem sdělovat zkušenosti tady, třeba se k nám přidá i víc holek. Kdybysme se někdy dostaly na něco ne tak zveřejněníhodného/chtěného, můžem na mejl nebo icq (jestli ho máš).

Co se týče barvy obleku, mně se smetanový (a vůbec světlý) na mužích moc nelíbí, zbytečně rozšiřuje. My budem mít antracit, snoubencovi jej nechala ušít babička na míru na promoci a svatbu, tu první akci už absolvoval (bohužel stejně v taláru:-), na druhou je připraven teď.

Souhlasím s tím, že věno je přežitek, jakási kompenzace za to, že nevěsta dřív zpravidla nepracovala. Přesto se místo přežitku může říkat zvyk-a proti zvykům nic nemám. Až budu (jestli dá Bůh) jednou vdávat dceru, tak samozřejmě, podle doby v jaké to bude, ale chci jí rozhodně "něco" věnem dát. Já asi nedostanu klasické peníze na ruku, ale spíš až budem potřebovat (kupovat např. byt či stavět), naši nám pomůžou finančně, tak jsme se domluvili. Jinak už nám pomohli až až s vybavením bytu.