Moje matka se již přes rok stará o svou nemocnou sestru, nyní již zřejmě v terminální fázi onkologického onemocnění. Ona děti nemá, ani manžela, celý život se věnovala jen své práci. Tím, jak žila sama a nemusela brát na nikoho ohledy, se z ní stala egoistická a samolibá osoba. Bohužel se tyto vlastnosti s nástupem onemocnění ještě zvýraznily a moji matku úplně ničí. Polévka je moc studená nebo teplá, brambory tvrdé, televize je moc nahlas, máma se jen na chvíli zdrží s kamarádkou na kafi a hned za to dostane kartáč, že si dovolila se opozdit. Obávám se, že tahle už to dlouho nevydrží. Nicméně nechce svou sestru jakkoliv ranit, či se jí dotknout v takto nelehké životní situaci. Nechaly byste to plavat a snažily se vydržet až do konce, nebo byste se v rámci možností proti takovému chování ohradily?