Máte některá? Já jsem byla ve všech těhotenstvích emočně labilnější, ale to co se teď rozjíždí mi začíná nahánět hrůzu. Mám za sebou náročný týden, měla jsem střevní chřipku, den jsem strávila na WC, pak dva dny šílená únava, bolest kloubů a asi všeho, do toho náběh na zánět dutin plus klasické pálení žáhy, atd. Manžel se střídavě snaží mi ulevovat a pomáhat a střídavě hnusně vyjíždí, "že už to trochu přeháním". Jsem vzteklá, náladová, strašně se mi chce brečet, všechno a všichni mi vadí, střídavě bych manžela potřebovala objímat a zabít, nedokážu se na mimčo tak nějak naplno těšit, pořád čekám, kdy se stane zase nějaký průser, výčitky, že mu těmito psycho stavy ubližuju... Dneska večer jsem tu vyfikla hysterickou scénu jak z filmu na téma "že ho to dítě naprosto nezajímá" a to po té, co na celé odpoledne vypadnul se všema dětma, abych si odpočinula. A v noci nespím. Mám se plný zuby a nevím, co mám dělat, místo šťastné těhule jsem nevypočitatelná hysterická kr..., co terorizuje zbytek rodiny.