Tak podobné stavy jsem měla u malého. Na jednu stranu jsem se s ním chtěla milovat a na druhou stranu mi vadil i pohled-obrazně řečeno. Teď si připadám víc v pohodě po psychické stránce, ale vím, že u mě bude zase blbé celé šestinedělí, které jsem u malého prořvala. Toho se bojím víc. Teď štveš sice muže, ale ten je logicky uvažující osoba, která to překoná a ví, že je to už jen chvilka, kterou musí vydržet, ale v tom šestinedělí, když bulíš nad postýlkou a to dítě to nechápe a řve taky-to mi přijde horší. Já mám teď sice taky pocit, že ho malá vůbec nezajímá-zeptá se stěží jednou denně, co malá dělá, ale beru to tak, žeje to pro něj už taková rutina při čtvrtém těhotentsví a má spoustu jiné práce. Spíš všichni okolo apelují na to, abych už zvolnila a ono to nějak nejde-nechodím sice do práce, ale makám doma-myju okna, peru, žehlím, vařím, zvu kamarády na opulentní hostiny...asi si kompenzuju to, že jsem přes den doma sama...
Radu nemám-možná zkusit víc relaxovat a dělat jen to, co opravdu chceš.