žiji s tímto "krédem" celý svůj život (45 let), moje maminka v nás (nebylo vázáno na pohlaví :))utvářela pocit, že je třeba neustále "něco dělat", jelikož sama pocházela z velmi vzdělané a intelektuálské rodiny, nebyla tím myšlena jen fyzická práce, ale samozřejmě i četba, vzdělávání atd. Celý život je velmi aktivní "nepromrhá ani minutu nějakým planým žvaněním, neřknuli brouzdáním po internetu...", takže všichni kolem ní se cítí jako " lenošní trubci" (zvláště pak můj otec). Tento vnitřní pocit, že je stále potřeba něco užitečného dělat, mi přináší hodně problémů do manželství. Já očekávám, že bude moje píle ceněna a místo toho si manžel na moji hyperaktivitu stěžuje, protože si vedle mě nemůže na chvíli v klidu sednout, aby ho nepřepadl blbý pocit, že se fláká. Sama jsem zatím nenašla odpověd, co je lepší, jestli se soustavně štvát (získávat nové poznatky, zážitky, sportovní úsilí, nechat za sebou kus práce...)nebo život prolenošit (u televize, planými diskusemi s přáteli, u dobrého jídla, poleháváním...).správně je asi "zlatá střední cesta" a ta je pro každého jiná :).