myslím, že je nejvyšší čas - ve tvém případě.

To nemusí být deprese, ono vyčerpání, nemožnost fungovat, radovat se, nemusí být zrovna na psychiatra a na léky,

ale třeba na psychologa - vypustit páru, popovídat si, srovnat si věci v hlavě, - ve tvém případě se třeba za pomoci někoho zvenčí ocenit, dovolit si povolit, udělat si malou radost.
Ani si nechci představovat, jak to máš těžký,

s tím spaním, jsem noční můra, asi je to tu vidět, ale běžně vstávám kolem osmé,

chodívám spát mezi 1,00-2,00, dlouho ještě čtu, pak jsem ze zmlácená vypotácela, abych vypravila děti kolem 7-mé, odpadla, spala skoro do 11-ti /pracuju doma a dost po nocích/ a probouzela se jako zmlácená, pak jsem nemohla usnout a když už se to kolem 4-té ranní povedlo - v 6 jsem vyjela z postele jak beruška na klíček...
po pár týdnech už jsem fungovala jak na autopilota, uprostřed fungování mne napadalo, zda padnu na hubu teď nebo až potom :-D a asi jsem byla schopná usnout i ve stoje.