Anett, já trochu nechápu, co si tu chceš dokázat.

Události z Národní pochopitelně byly spouštěcím signálem a nezpochybňuji hrůzy toho, že tam mladí lidé dostali na budku.

Ale národ reagoval spontánně, hlasitě a v hojném počtu, nicméně kultivovaně a vtipně, to jsou ty vzpomínané emoce a ten zázrak, to je Listopad 1989.

Kdyby tenkrát někdo zastřelil Štěpána nebo Jakeše nebo vyhodil do vzduchu Zbrojovku Brno, případně defenestroval politbyro, věř mi, že by, při vší úctě ke studentské demonstraci, nebylo na co vzpomínat. Ale to, jak to vypadalo a proběhlo, bylo fascinující. Tenkrát jsem fakt byla hrdá, že jsem Čech.