U našich byla obrovská knihovna, můj otec byl totální sběratel a maniak na knihy. Pak máma, když se stěhovala, prohlásila, že "byty s knihovnou už nejsou v módě" a všechno odvezla na v krabicích na chatu. Antikválie prodává.
Osobně bych to tak radikálně neviděla, ale bohužel nemám k dispozici ten stodvacetimetrový byt, jako měli naši. Takže jsem si nechala nějaké "reprezentábl" antikvární kousky, dětské knihy a srdcové záležitosti. Tj. takové ty "slepičí polévky pro duši", které čtu pořád dokola.
Dále se nám tu hromadí knihy, co si nevydržím nekoupit nebo dostanu, ale i ty občas odvážím na chatu.

A manžel bohužel stále přechovává a buduje svou sci-fi knihovnu, což se mi nelíbí. Sci-fi literaturu tak nějak nepovažuju za "vysoké umění". Obzvlášť, když to je v 90% ve formě paperbacků.