kopíruji text jednoho známého novináře, jak vzpomíná:

někdo vrátil do redakce a začal psát, aby se stihla uzávěrka, na poslední chvíli jsme ještě prošli ve Voršilské policejním kordnem a pádili do redakce na Karláku, něco jsme začali smolit nahoře v těch malinkatých redakčních kutloších, ale grády to dostalo teprve, když se vrátili z Národní ti, co už utíkali před krví a obušky, seděl jsem u psacího stroje a snažil se zapsat něco z toho, co vášnivě vyprávěli všichni dohromady nade mnou , nakonec jsme s výsledkem odešli dolů do denní redakce, kde si pamatuju, že měl službu pan Decker a Milan Slezák, vášeň a emoce zde ještě gradovaly, nejvíc jsme řešili, jaké slovíčko dát před ten konec, jestli napsat, že pořádkové síly zasáhly "brutálně" nebo "tvrdě", my mladší jsme byli pro "brutálně", nakonec se stalo, že vstoupil i jeden nejmenovaný člen oficiálního vedení Lidodemo, který začal šílet, že jsme se úplně zbláznili, že máme dát to, co poslala oficiální četka, jinak jsme tady všichni skončili atd. atp., načež nezapomenu, jak vstal Milan Slezák (dodneška si to vždycky představím, když na Radiožurnálu náhodou zaslechnu jeho zasvěcené asijské komentáře) a dostal příšerný záchvat vzteku (je to jinak obrovsky mírumilovný člověk) na milého zástupce šéfredaktora začal křičet, že už toho máme všichni dost, že už se nenecháme sekýrovat od estébáků a ať si nás jako teda všechny vyházej... no dnešním slovníkem "fakt hustý" milej agent zmizel a pokud vím, tak se už moc neukázal, a naše zpráva vyšla tak, jak vyšla, a s koncem, který si můžete poslechnout ve Vyprávěj... (viz link nahoře) pár let poté se občas někde spekulovalo, které noviny jako první napsaly alespoň relativní pravdu o události, vím, že se docela vytahovalo Svobodné slovo, ale pravda pravdoucí je ta, že opravdu Lidová demokracie měla v sobotu 18. 11. jako jediná vlastní a nejobjektivnější popis událostí předcházejícího večera