Já jsem bývala děsně hloubavý čtenář, co beletrie to horší či lepší existenciální sdělení, tolik přemýšlení člověka unaví, pak se to nějak zlomilo. Mám pocit, že nadměrečná četba a hlavně tisk je taky druh konzumu.

Je spousta lidí(jakože autorů), co postaví krásnou větu, udrží pozornost, pobaví, ale v zásadě prd řeknou rp. neřeknou něco, co by člověk nevěděl. Dneska se kloním spíš k filmu, vizuál má obrovské možnosti nevyřčeného.


Já nevím kolik mám knížek, mám je v obývačce, v ložnici, v hale, v pokoji pro hosty, ve všech dětských pokojích. Kdysi jsem chtěla důstojnou knihovnu, malé Klementinum, dneska váhám.. Ale vyhodit knížku mi připadá jako šlapat po chlebu. Holt tu se mnou budou, i když už jich většinu neotevřu..

Vy