Ona ta únava byla místy vidět i během kampaně, jel naplno a jeho štáb to obratně skrýval, ale párkrát to patrný bylo. Rychlýmu úbytku sil se osobně vůbec nedivím. On se upnul na ten svůj cíl, kterej měl už dávno, stát se prezidentem. To mu umožnilo vybičovat se a jet, ale jakmile cíle dosáhnul, vůle, která ho držela, povolila.

Poprvé jsem se s tímhle efektem setkal, když jsem poznal lidi, co prožili tři a půl roku v obleženým Sarajevu v dost stresujících a nezdravých podmínkách, ale vydrželi, protože byli v mysli upnutý k tomu, že to jednou skončí, že je potřeba přežít a bude to dobrý. Po válce řada z nich najednou zničehonic umřela třeba v padesáti, v šedesáti. Žili během toho obležení prostě na dluh, plus neustáli dost dobře tu náhlou změnu z neustálýho stresu do klidový polohy - ztratili hodně vůle pro něco žít dál.