Mám velký byt, v něm odhaduju tak 3000 svazků, spíš o něco víc. Část (převážně po našich, ale všechno jsem to přečetla nejméně jednou) je v obyváku za sklem nebo za dvířky. Ty moje maminka jednou do roka luxovala a přerovnala, já tak už deset let jen otírám prach před nimi, leštím sklo, a když občas hledám něco v zadní řadě, tak tu dotyčnou skřínku trochu srovnám, knížky vytáhnu, ofouknu a opráším.
Pak mám zavřené skřínky v ložnici, o ty pečuju podobně. Otevřené police v blokovaných futrech v ložnici, ty namátkově jednou za půl roku luxuju (je to jen v jedné řadě, jde to snadno).
Žánrově mám doma hodně věcí, vracím se k několika srdcovkám, ale tak posledních 10 let (potom, co jsem se po mateřské vrátila do práce) nějak nemám energii na intelektuálno a po pravdě mi víceméně došla i energie na oddechovky; čtu sem tam nějaké anglické fanfikce. Teď se vracím k detektivkám šmrncnutým nějakým nadpřirozenem a tak.
Vlastně v poslední době čtu hlavně studijně bibli ve více překladech, výklady a podobně.

Kdybych si měla nechat doma, k čemu se vracím nebo co mě fakt chytlo tak, že nedám, zůstala by mi tak jedna univerzálová skříňka ve dvou řadách.

Někdy je mi ze mne samotné smutno.