Ano, z dnešního pohledu vyzní všechno banálně, ale tehdy to opravdu bylo dobrodružství a "bojovka".
Nebylo třeba zastřelit Štěpána, aby bylo překročeno nějaké tabu, všechna myslitelná tabu byla překročena tím, že se v ulicích utvořil dav a křičel nahlas věci, které se do té doby nevyslovovaly ani šeptem a max. největší pankáč je vyřkl v hospodě. A v prvních dnech všichni pořád trnuli, jestli to projde, nebo přijde nějaký masakr.
Dneska máme spousty informací x-krát přežvýkaných ze všech možných úhlů pohledu, díváme se na všechno z nadhledu, ale informovanost tehdejšího běžného občana byla úplně jinde.
Já osobně jsem definitivně uvěřila v nenávratný pád režimu asi teprve ve chvíli, kdy Havel pronášel z Hradu novoroční projev.