Nikdo mi neublížil tak, že bych měla touhu se mstít, neznám to.
Ale přiznávám pocit zadostiučinění, když vidím, že fungují Boží mlýny - tomu pocitu se neubráním, i když se mě to osobně netýká
Jen mám dodnes jistý pocit frustrace, že jsem se minula s učitelkou, která mě tři roky systematicky týrala, šikanovala a stejně tak mou mámu, která musela týden co týden chodit poslouchat o mně hrozné věci a stávala v ponožkách v kabinetě a nemohla dělat nic (byla v tom i naše rodinná, dobová, nedostatečná uvědomělost)...
Pak se mámě drobným úskokem podařilo dostat mě na jinou základku, na střední mě proti předpovědím paní učitelky vzali bez přijímaček...
No a když jsem ještě za dob učitelských studií nastupovala na naši školu, měla jsem sedět v kabinetě, kde stávala máma v ponožkách a dozvídala se, že nejvyšší kariéra, která mě čeká je pás v Laktosu, přímo vedle této učitelky.
Odcházela v červnu do důchodu, já v září nastupovala - SAKRA! SAKRA! SAKRA!