kdyby to bylo aspoň originální

ale tohle je je n neinvenční a tupé

já se nemstím, ale maximálně, v případech, kdy to má smysl, usiluji o satisfakci - tzn. vynahrazení nejaké újmy, ztráty apod. Ale je to neosobní - vůči nějaké instituci , organizaci, běžnými prostředky a jen když si sem jistá, že jsem fakt v právu. Nemyslím si, že člověk by měl tupě akceptovat všechno, protože určitá míra vzdorování, odporu a snahy dosáhnout nápravy může prospět i osttaním klinetům/zákazníkům/apod. a vést k pozitivní změně.

Vendetu jako takovou nevedu.

Nevylučuju ovšem, že by se mi nemohla stát tak vážná věc, že bych nepropadla touze vzít spravedlnost do vlastních rukou stylem "oko za oko, zub za zub".