Monty, problém je, že naše společnost JE uzavřená, nenávistná a sobecká. Jediné, co s tím může udělat jedinec, je osobně takový nebýt. To do určité míry funguje a pokud máš možnost nějaké výraznější interakce mezi lidmi, tak ještě lépe. Jako učka jsem si to vyzkoušela. Děti mnohem citlivěji reagují na takové postoje a jako příklad je to pro ně přinejmenším nosné.
Má to samozřejmě konsekvence, vždycky to někdo zneužije, např. tě vyfotí v nějaké hodně nelichotivé situaci/póze/grimase, dají si to na FB nebo Youtube a hahaha, to se mi líbí, "koukej, mami, naše úča, hezký Pepíčku, tos zachytil pohotově, ukaž to tatínkovi". Nebo tě vyfotí nějaký jiný dobráček a dá na Módní peklo, "Podívejte, to je hnusná ženská s hnusným starým kočárem, chudák dítě, muset v tom vyrůstat" a tisíc lajků.
Pochopitelně to dělají děti rodičů veeelmi háklivých na ochranu soukromí, rozuměj JEJICH soukromí.
Těžko ale můžeš na někom vymáhat, aby nebyl malicherný a posedlý sám sebou.
A chování psích pánečků je kapitola sama o sobě, průměrný bezepsý člověk vodící po ulicích děti se dneska těžko vyhne příležitostné frustraci, ale holt je s tím třeba žít, dřív zase byly domovnice, uliční výbory, jiné výbory.