Nesmysl, chlap to prožívá úplně stejně jako ženská, jen prostě nepotřebuje rozebírat hodiny a hodiny budoucnost děcka, když nikdo, ani doktoři neví, jak to vlastně bude.
Mám postiženého kluka a kolikrát když slyším co jsou schopny ženký řešit, tak bych je vyhnal na mráz. Dopodrobna rozebírat, jak to má ten a jak to onen a jak to určitě bude mít náš kluk....tohle si myslím, že žádnej chlap nebude řešit.
Doufám v to nejlepší pro mého syna a vždycky doufat budu. Dal bych mu klidně půl těla, kdyby mu to pomohlo, budu ho držet za ruku, když bude mít bolesti, budu u něho sedět celou noc, ale nebudu s manželkou řešit její, nebo nějaké jiné maminky stejně postiženého kluka, teorie, které se s největší pravděpodobností vůbec nestanou. To, že se to stalo někomu, jednomu jedinému, tak to neznamená, že se to stane tomu našemu a já se budu tím ničit dalších deset let a budu se bát, kdy to přijde. Až to přijde, tak to budeme teprve řešit.
Bohužel, smiř se s tím, že manžel asi nebude s tebou rozvíjet teorie. Vím o tom, co se všechno může stát a tvůj manžel určitě taky, ale nebudu už dopředu hledat řešení.