Liško, syn se hýbe, dělá dost, jezdí na kole, chodí hodně, rád plave, dokonce lyžuje - když je náhodou sníh, snaží se zapojovat do všeho, i v TV, ale prostě nemá dost sil a všechn onesmí. Přesto se hodně snaží a on dělá sám zodpovědně tolik, na kolik s cítí, dokáže poznat, kdy má dsot a potřebuje si odpočinout.

učitelka na zákaldce i teĎ na gymplu to učitel respektuje, což je super, a dokonce to dokážou vstřebat i spolužáci, když jim to učitel správně podá.
Lenoch není a bez pohybu taky ne.

ale dítě z úvodního přípsvku nemá toto štěstí na učitele a navíc má smůlu na otce, s takovým přístupem to povede tam, kam to vedlo u mě - odpor k tělocviku a tím odpor k pohybu. Sice jsme taky dělal co bylo v mých silách a nebýt mýho vztahu k mimoškolnímu pohybu, těžko bych k tomu vedla syna, ale ta psychivcká újma je a má vlvi na sebevědomí v určitých oblastech, tomu se u syna vyhývám a hlídám, aby on takto nedopadl