Já bych asi osobně volila nějakou "plichtu", prostě nechala nějakou výraznou rezervu a částečně umořovala úvěr, třeba i postupně.

Hodně by při rozhodování záleželo na tom zda a jakou jste schopni tvořit rezervu průběžně, a v jaké výši zda peníze ušetřené splátkou skutečně ušetříte nebo spotřebujete.

To záleží jaký máte typ úvěry, u hypo lze ve výročí fixace, u stavebka pořád - ale tam zas neklesá splátka, krátí se doba splácení, u hypo je to opačně.

Já v tomto případě, kdy máte hotovost na splacení (podstatné) části dluhu nevnímám jako závazek (protože podle mne jím není), ale jako cílené rozložení kapitálu. A placené úroky pak vnímám jako "daň" za okamžitý přístup k hotovosti. Navíc se to dá snížit nějakým rozumným investováním, v tomto případě (pokud tě tíží vědomí dluhu) konzervativním a ihned likvidním.
Jako závazek vnímám jen rozdíl mezi "aktivy a pasivy", takže možná se na to zkusit taky tak dívat. Tedy u aktiv záleží i na formě, pokud koupíš např. jako investici nemovitost, tak majetek to sice je, ale nedá se obvykle moc rychle změnit zpět na peníze.

Myslím že mít přístup k větší hotovosti není vůbec od věci, i za cenu určitých nákladů (tedy těch úroků), nikdy nevíš co se stane. A úvěr na bydlení je ten nejlevnější možný způsob úvěru, na nic jiného už takto levné peníze neseženeš.

Takže chápu manžela že chce mít jistotu větší hotovosti, i tebe aby jste zbytečně neutráceli za úroky. Já bych to asi umořovala postupně, prostě bych zkusila něco přihodit na úvěr a za rok bych viděla kolik jsem dotvořila rezerv a podle toho přihodila zase buď víc nebo míň. U hypotéky bych přešla na roční fixaci.