mám už děti starší, školáky, ale rozvíjela jsem je podle toho, na co kdo z nich stačil a co koho bavilo - takže nejstarší chodil do Sokola, na plavání, do angličtiny, maldší do angličtiny a plavání a malý do plavání
teĎ jako školáci všichni na florbal, všichni hudebku, kdo chce a má čas, tn výtvarku nebo keramiku nebo sportovky
angličtinu jsem zavrhli, byl drahá a stála moc času, takže to nešlo, ani se mi nezdálo, že by ten efekt byl nějak významný

ze zkušensoti vím, že každý děcko zvládá jinou zátěž, každý chce dělat něco jinýho, někdo si umí v 4 letech zavázat boty, jiný umí číst, a děcko ,kterýmu nebylo dáno, nepřinutíš naučit se číst ,nebo slovíčka, ani třeba z něho nebude závodník v plavání - musí na to mít, a děti vš na to většinou mají a pokud je rodiče správně vedou, tak jsou schopní to zvládat v pohodě
a když ne, no tak se nic neděje, ale že to nejde jiným přece neznamená, že by to jiní zvládat nemohli

aŤ si dělá každý co chce a svým dětem se věnuje jak chce, proč to řešit?