podívej se, určitě najdeš-

jinak jsou k tomu i tyto názory, kopíruju: Jen bych možná ještě dodala, že jsem vyšetření podstupovala u urogynekoložky kvůli opakujícím se zánětům močového měchýře. Poté jsem přešla k vyhlášené uroložce a ta akorát konstatovala, že vyšetření vůbec nebylo potřeba, bylo zbytečné a navíc spíš mohlo rozdráždit k dalším zánětům.

další nějaká studie: kopíruji-V minulých desetiletích patřila urodynamická studie neodmyslitelně do každého vyšetřovacího algoritmu u inkontinence moči. Byli jsme vedeni snahou o maximální možnou objektivizaci stavu v močových cestách před zahájením jakékoli intervence. Dospěli jsme ke stavu, kdy urodynamická studie před každou urogynekologickou intervencí nezbytně zahrnovala plnicí cystometrii - vyšetření cílené k monitoraci tlakových poměrů v močovém měchýři při nárůstu jeho objemu -; profilometrii - záznam tlakového profilu po celé délce uretry - a uroflowmetrii - zhodnocení průběhu mikce.

V posledních letech však role urodynamiky počala poněkud ustupovat do pozadí. Hlavním důvodem je patrně nedostatečná senzitivita - např. nepřítomnost detruzorové hyperaktivity (detrusor overactivity) na cystometrickém záznamu ještě zdaleka neznamená vyloučení hyperaktivního močového měchýře. Ani specificita není zdaleka ideální - většina patologicky vypadajících uroflowmetrických křivek není dozajista na vrub subvezikální obstrukce, nýbrž jen důsledkem zkreslení, které vychází z obavy "močit na vyšetřovně".

Mnohé studie nám ukazují, že většinu potřebných informací, které může poskytnout urodynamika, nám r ovněž může nabídnout kvalitně odebraná anamnéza, fyzikální vyšetření a neinvazivní zobrazení pomocí ultrazvuku. Studie popírající nutnost urodynamiky před zahájením intervence otevřely trvající debatu na toto téma. Podle naprosté většiny doporučení a standardů odborných společností již urodynamická studie není nezbytná k zahájení konzervativní terapie (včetně farmakologické) syndromu hyperaktivního močového měchýře (OAB); pouze neúspěch obvyklé léčby v období několika týdnů až mála měsíců indikuje nutnost dalších vyšetření, zahrnujících např. i urodynamickou studii.

V oblasti stresové inkontinence je však situace jiná. Někteří autoři na urodynamické studii před jakoukoli invazivní procedurou (zahrnující i volnou poševní pásku - TVT) trvají, avšak současný trend patrně spíše směřuje, i v této oblasti, k omezení nutnosti zařadit urodynamickou studii do algoritmu vyšetření. Nezpochybnitelná však zůstává role urodynamiky u nejasných či komplikovaných případů, u pacientek již předoperovaných - podstupujících několikátou invazivní proceduru k léčbě stresové inkontinence moči. Avšak u primooperací jednoznačné čisté stresové inkontinence moči, kde není suspekce na jinou patologii, se jeví povinnost urodynamiky jako snadno zpochybnitelná.