radko,
myslela jsem to trochu jinak - v matematice, když tedy mluvíme o té na úrovni ZŠ, se naučíš postup a když ho budeš dodržovat, dostaneš správný výsledek při každé aplikaci toho postupu na daný typ příkladu (rovnice). Musíš dávat pozor na to, abys nevynechal nebo nepřehlédl nějaké číslo, správně pracoval se závorkou, s desetinnou čárkou... není to předmět na přemýšlení, stejně jako čeština, resp. nechce se od žáka, aby přemýšlel nad rámec "tady použiju tento vzorec a tady napíšu takové i/y". Je to sice pochopitelný, protože učit v rámci matiky na ZŠ historii matematiky nebo etymologii slov dost dobře nejde, ale oba ty předměty to činí pro žáka s kreativním myšlením méně atraktivní. U češtiny to zachraňuje sloh a u matiky třeba slovní úlohy, ale když to srovnáš třeba s dějepisem nebo přírodovědou, tak je to celkově "nuda". Konkrétně syn má ve všech sešitech "malůvky navíc", pouze v gramatice a matice ne. Když se s ním budu učit doma, tak ke všemu najdu nějakou zábavnou a zajímavou "omáčku", kromě toho nešťastného větného rozboru a rovnic. Pro dítě, který se učí čistě biflováním a nezapojuje do toho vlastní invenci je to jedno, takové dítě ten rozdíl nevidí a neřeší.