Ten vztah nebude stejný, jako předtím, a podle mě 100% důvěra se už nevrátí.
Ale nemyslím, že to je nutné... Můj současný muž mi nikdy nevěrný nebyl (já jemu taky ne), ale přesto nežiju v iluzi, že by se to (někomu z nás) nikdy nemohlo stát.

Beru to tak, že jednou za 5-10 let má na uklouznutí právo každý - pokud si i po té uvědomuje, že ten vztah je pro něj důležitější, než poblázněné hormony a chemie, tak by určitě šanci pokračovat ve vztahu mít oba měli.

Tj. - mě toto udělat muž, tak mu řeknu, fajn, máš už vybráno, příště nejdřív zas tak za 8-10 let, ok?
Pokud si fakt posypal hlavu popelem, spolu jste to obrečeli, je mu to líto, došlo mu, že s tebou chce zůstat (a samozřejmě pokud nekecá a dál se s ní neschází), tak to hoď za hlavu, i když vím, že je to těžké. (Můj ex-ex byl na nevěry expert, dokud mi trpělivost nedošla, tak jsme to vždycky smázli - proto vím, že věřit, že ti nezahne, mu už těžko budeš, ale opakuju - přece nejsi naivní dvacítka, aby sis myslela, že se to nemůže stát. Chce to změnit to nastavení v sobě. )