Nu, a to je ono pověstné jádro pudla.
Nepochybně celoživotní vzdělávání je smysluplné, a nejen smysluplné, ono je dokonce potřebné, ve všech oborech. Včetně řemeslných profesí a pomocných činností.
Žádný profesionál, který zodpovědně dělá svoji práci se bez něj neobejde a hlavně ho ANI NENAPADNE SE BEZ NĚJ OBEJÍT. Je to pro něj potřeba a sám si nejlíp najde, KDE se může naučit to, co potřebuje. Naopak neprofesionála můžeš posílat na školení každý kvartál, můžeš ho donutit vytvářet portfolia nebo cokoliv jiného, zůstane stejně nevzdělaný, jak byl, když opustil školu. Přesto může být počet jeho certifikátů úctyhodný a portfolio třeba zahltit server.
U každého odborníka je to, jestli na sobě pracuje, vidět přímo na kvalitě jeho práce. Ne, že to nejde a musí se to dokladovat štemply.
Popř., pokud by stát nemohl jinak, lze přezkoušet. Doktoři atestace mají.

U učitelských portfolií a dalších zhovadilostí, a jak je vidět, ani u těch doktorských, ovšem o žádné celoživotní vzdělávání nejde, jde o výkon moci a hlavně o příjmy, ovšem nikoliv učitelské.

Jinak kolegyním vřele doporučuju k četbě manuál pro učitelská portfolia autora páně Trundy, je to pěkně čtivé a asi kouzlem nechtěného (nenapadlo ho nejspíš, že by si to nějaký učitel mohl přečíst), radí učitelům, jak je třeba se k problému postavit.
Především by úvodem svá portfolia mělo předložit vedení a předsedající předmětových komisí. A pak je třeba požadovat vybavení a technologie, trvejte na elektronických portfoliích jako nejpokrokovější variantě a leckde budete už jen tímhle mít vystaráno. Odvolávejte se rovnou na soudruha Trundu, hlavního superportfolijníka.