Přesně, Pánaboha si může vzít do huby úplně každej.

Zajímavý je, že lidi, co považuju za lidi s nejryzejší vírou a zároveň superslušné, o tom nikde moc nevykládají ani to dlouze neřeší, jejich vztah s Bohem je jejich vnitřní záležitost.

Děkuji Bohu na kolenou, že jsme tak ateistická země a že to není povinný (a zároveň se to může). Jen ať se to syn doví, je to sice blbý a bolí ho to, ale s máminou oporou si to nějak přebere a jestli opravdu má věřit, tak si k tomu cestu najde (a jestli ho to odradí, tak taky houby zle).