Velmi. Prvního září paralyzovaný slavnostním zahájením, kde se seřadila celá škola a on jako prvňáček měl sedět v prví řadě a dokonce předstoupit, převzít kufřík s kytkou a nechat se vyfotit. Pak několik týdnů vystresovaný, mrzutý, s větou "já nechci do školy" na jazyku, upadající do zoufalého pláče, pokud mě neuvidí po vyučování hned s příchodem do šatny. A teď? Chodí do školy bez protestů, dokáže sebrat odvahu a jít ve škole na záchod, i když ho děsí starší kluci, přestal nenávidět tělocvik a už se netrápí, co jako má dělat o přestávce. Bez řečí a celkem rychle se obléká a obouvá. A hlavně - skamarádil se, s jedním klukem se vídá i mimo školu. Ve věcech ale má celkem chaos, na to musíme dohlížet.

Že bude sbírat jedničky, jsme čekali, jen mě mrzí, že přikládá známkám tak velkou váhu.

Je to šikula