Arantxo, u nás je to hodně podobné, taky si říkám, kde je ten můj hodný, ochotný kluk, který mi rád pomáhal, rád s námi chodil na různé akce, každou chvíli jsem od něj slyšela, že mě má rád...teď pomalu každé ráno slyším, že nechce do školy, když pro něj přijdu, tak mi řekne nechci tě vidět, donutit ho k úkolům je téměř nadlidský úkol a o pomoci doma ani nemluvím....a přesně jak píšeš, ve škole je hodný, pozorný, ochotný, šikovný, všichni ho chválí...ale překročíme práh bytu a stává se z něj malý satánek, který kvůli všemu hned ječí, nadává nám, ve všem je proti nám v opozici, nic mu není vhod....jo, má i světlé chvilky, kdy je to zase ten můj kluk, kterého si pamatuju, ale většinu času je to dost děs...snažím se být trpělivá, říkám si, že si musí zvyknout a snad to časem přejde...tak snad jo, už aby to bylo...nečekám, že bude pořád vzorný, hodný, poslušný, udělá hned všechno, co mu řekneme, se vším bude souhlasit...ale to, co se děje teď, to už je zase druhý extrém