Gerberko,

ano, ale nemůže to být trošku tím, že Tvoje maminka byla jiná maminka než ta od zakladatelky?

Lidi jsou různí a není přeci možný srovnávat normálního pohodovýho člověka s nějakou toxickou osobou.

Proto mi argumentace někoho, kdo měl krásný vztahy a bohužel už maminku nemá v tom smyslu, že ten s tou toxickou bude ještě prstíčkem hrabat, přijdou trochu mimo.

A stran toho odpouštění - jedna věc je odpustit tak, aby se tím člověk neužíral, ale zůstat k tomu dotyčnému nadále v chladném vztahu, ale pokud by se ty vztahy měly narovnat i jakoby vzájemně, tak jsem vždycky jcítila že k tomu musí přijít nějaká katarze, a impuls musí přijít ze strany toho, komu má být odpuštěno.

A z představy, že Ti třeba ublížím a pak přijdu a řeknu "odpusťme si, co jsme si a jede se dál, a když neodpustíš, tak jsi padouch", aniž by tam byla z mé strany jakákoli sebereflexe, omluva, vysvětlení" se mi kroutí prsty na nohou. To přeci není žádný smíření, to je jen další manipulace, kdy v podstatě po tom člověku žádám, aby mi něco beztrestně prošlo, a to za mě tedy ani náhodou.