Občas jo, ale vetsinou to znamenalo ze nadesel cas praci opustit. Jednou když jsme z rajonu misto ve dve prijeli v sest vecer, brecela jsem unavou a vztekem bylo to totiz uplne zbytecny. Potom když jsem delala pecovatelku tak nad pristupen jedne sestry ke klientum. potom kdyz jsme balili obchod kde jsem to mela moc rada byla jsem tam dva roky, ale kšefty proste nešly, potom v jinem obchode kdyz jsem dostala rozkazem vystavit drobne zbozi primo proti vchodu, oponovala jsem ze nam to rozkradou a sefova mi rekla jestli se ti to nelibi tak běž ( opravdu jsem šla, no zbozi se rozkradlo takovym zpusobem, že tam potom dali neco jineho) Potom v nynejsi praci když mě kolegyne odmitla střídat pri moji dovolené. Šef to videl a říkal,nebrečte mi tady. dovolenou mit budete.. Nakonec se kolegyne nejak umoudrila a dnes premyslim o tom, ze ji koupim k vanocum neco jako ,,moji nejlepsi kolegyni,,
Já proste po tom co jsem si v zivote prozila jsem na urcity veci dost citliva..