Mě upřímně děsí tenhle trend. Kde smíme či nesmíme rodit, jestli můžeme či nemůžeme učit děti doma, kdy říct dítěti že je adoptované, jakým způsobem sdělit dítěti, že nějaký člen rodiny umírá(to byl prý jeden z důvodů, proč byly odebrány děti polské matce, která si je pak nechala unést zpátky do Polska) a stovky dalších věcí, které dle mého názoru jsou interní rodinné záležitosti, do kterých by stát neměl v žádném případě zasahovat. Kde to skončí, budou se děti odebírat za špatné známky ve škole?
V Norsku už jsou evidentně dál než v Čechách, ale už to výrazně proniká i sem. Považuji to za velmi velmi negativní věc. Takhle to je špatně už z principu.
Co může být pro dítě lepšího než silná a milující rodina? Nadarmo se neříká, že krev není voda.