Př plánování data svatby jsem postupovala takto:

1) teplo (takže duben - říjen)

2) mezi 4. a 5. ročníkem VŚ (jediný rok, kdy jsme neměli praxi, terénní cvičení atd., po 5. ročníku už jsem chtěla mít klid na hledání práce)

3) po zkouškách, ale před zahájením dalšího semestru (červen - září)

4)volno nejbližšího příbuzenstva (konkrétně manželovy matky, která v tomto období jezdívala po konferencích)

5) dny, kdy se oddávalo

No a tak jsme si mohli "vybrat" jedno datum, 2. víkend v září. Dávali jsme vědět půl roku dopředu a příbuzní se děssně divili, že tak brzy. Načež manželův bratranec asi měsíc před naší svatbou oznámil, že se budou brát....ve stejný den a jen o hodinu později, na druhém konci republiky...jejich motivace...."hezké datum (samé jedničky a devítky). Takže i když jsme udělali vše pro to, aby většina příbuzných měla možnost přijet, nakonec na naší i jejich svatbě půlka příbuzenstva chyběla .

O kamarádech svatba nebyla. Několika jsme dávali vědět, někteří byli i na obřadu, ale upřímně, jich se to prostě netýkalo. Já jsem nebyla na svatbě nikomu (a šla bych asi jen pod pohrůžkou násilí), muž byl letos prvně, a tam už to bylo i o něčem jiném než o "kamarádech".

Rozčilování kamarádů, že jim kamarádi nemohou na svatbu, nerozumím.