Nějaký ten výchový štulec v podobě symbolického plácnutí přes prdelku nebo pohlavku, pokud si fakt jinak nedá říct, za bití nepovažuju. Větší fyzické tresty jako opravdový nářez na zadek považuju za prostředek pro extrémní situace. Párkrát jsem takhle dostala a moc sakra dobře věděla za co, šlo o hodně značná překročení hranic. Znám velmi dobře případ rodiny, kde dítěti byla věnována péče a výrazná odbočení z cesty byla řešena domluvou, případně alternativními tresty (zákaz něčeho, omezení kapesného apod.) . Výsledek - po té co se čerstvě dospělé dítě potácelo z průseru do průseru bylo rodiči konstatováno, že nějakou tou dobře načasovanou fackou by si možná leccos ušetřili.
Oba extrémy považuju za cestu do pekel - mlácení (byť třeba malé) kvůli kdejaké prkotině, stejně jako úplnou absenci výraznějšího umravňovacího prostředku.
Pokud jde o společnosti, kde se děti zrovna moc neumravňují, tak několikrát jsem při setkání s nima měla značně silný dojem, že jim nějaká ta výchovná facka v životě dost chybí - přijde vám normální nechat děti vběhnout do cizí zahrady, nechat je orvat ovoce ze stromů a házet je po sobě? Rodiče na to v klidu koukají, popíjejí kafíčko a když jsou dítka majitelem seřvána a vykázána ven, tváří se ublíženě. Velmi běžné - mlácení ochočených zvířat nebo zvířat v kotcích, popřípadě jejich plašení, rodiče na to akorát nějaké to mírné "nedělej to". Ničení ozdobných výsadeb, na které rodiče v klídku koukají a nic. Rozmlácený nábytek na pokojích. A spousta podobných historek. Fakt mám dojem, že ve výchově těch rodičů se stala nějaká vážná chyba, logicky pak těžko můžou vychovat své děti...