Promiň, nechtěl jsem se tě nijak dotknout. Děti jsou různý a žádný není od narození empatický a poslušný, dokonce i Ježíš Kristus byl možná od narození empatickej, ale minimálně jednou neposlušnej. Nechci na nikoho koukat svrchu, a už vůbec ne stylem "já to dokázal, proč ty ne? Chyba je v tobě." Nicméně jsem pořád přesvědčenej, že stupňování tlaku má význam v jednotlivých případech (jako v tom tebou popsaným), ale že celkovým cílem má být přesto ubírání tlaku. Ono to ve skutečnosti nemusí znamenat menší důraz, protože dítě se ho souběžně učí citlivěji vnímat. Takhle jednoduše popsaný to samozřejmě vypadá jako hezká teorie, a vím, že teorie bejvaj jednoduchý, kdežto praxe složitá. Přesto i ta praxe z teorie vychází.

Ale můžu se v lecčems mýlit.