no, zas tak malá šestileťačka není, aby nechápala tu pohovku. Neříkám, že se to nemůže stát, ale že to dítě činí věc s vědomím toho, že ji činit nemá. Švagrové dcera zase vyházela všechno, komplet všechno ze skříní v ložnici rodičů. Byl to protest (je nejstarší ze 3 dětí, to se právě narodilo to třetí). Stejně tak pokreslila tu zeď. Byla fakt divoká i venku. Dneska je z ní 14tiletá mladá slečna, spíš tišší , je fajn.

Mám šestiletého syna, tak si umím celkem představit jak tyhle děti uvažujou. On je taky fištron na různé "lektvary" a výrobky, nůžky, lepidlo atd. používá běžně. Je to teda už školák, ale ani vloni coby předškolák nepáchal nějaké zásadní nepravosti. Ale podle toho co mám zkušenosti s jinými dětmi, ze školy, z kurzů, od kamarádek - některé prostě to ničení v sobě mají, jako že jim to nedá. Nevím proč. Z mého pozorovaného mini-vzorku je to obvykle starší dítě, syn, a matka je veeeelmi hodná (tedy přeloženo i jako velmi měkká v nastavování hranic - to bezpochyby - tj. nezvyšují na dítě hlas, katastrofy typu primalexem pomalovaná televize neřeší řevem uragánu ale proslovem "Martínku prosímtě....." - z čehož má dítko akorát prču a zkusí příště něco podobného). Takže díl vidím v tom dítěti (je zvídavé s destrukčním podtextem) a díl v matce (neumí dát jednoznačně najevo hrozbu).