Ja jsem jako dite byla prave takovy experimentator magor, jako popisuje Monty. Mozna proto jsem k pitomym napadum relativne shovivava. Mne to casem preslo, resp. darilo se mi to usmernit na prospesnou kolej.
Ja nemyslim, ze existuje jedina spravna reakce v tech popsanych situacich. Jakoze je spatne, kdyz treba vybuchnes a nedokazes mavnout rukou. To je taky dost otazka temperamentu a neni duvod se bicovat, jestli nejsi dost flegmaticka matka. Jen bych asi od sotva sestileteho ditete neocekavala, ze se bude vzorne chovat, treba si cistit zuby, kvuli nejakemu vyssimu principu. Vetsina deti v tomto veku jeste nema abstraktni mysleni a lip chapou konkretni retezec chovani-primy dusledek (treba ta pohadka).