Tak drahé šampony a podobné věci taky musím odstranit z dosahu, prostě jim to nedá, dát k dispozici levnější, nebo něco jiného, čím si uspokojí tu potřebu, časem to přejde.
Nechat odsrtaňovat následky, zaplatit škody, nechat pocítit důsledky takových akcí a zároveň schovat nůžky a podobné věci. To "neodolatelné puzení" měl syn taky ohledně vody, vylívání, přelívání čehokoliv. Dávat an zdek by nepomohlo a ani jsem nikdy nedala, přešlo to samo.
To samé čmárání po zdech, jednu dobu byla jediná místnost bez pár čar záchod. My máme starý byt, který budeme časem malovat, takže se z toho nehroutím, v 7 letech syn už po zdech nečmárá a dcera taky ne.
Možnost je vytvořit jednu zeď, na kterou natáhneš velké papíry a kde je možné tvořit na svslé ploše bez trestu. Ale někdy je to puzení prostě silnější, protože zeď láká víc, než nějaký papír že
Syn má třeba někdy úlety, kdy mnohem rychleji koná, než přemýšlí a něco zničí. Ale nedělá to naschvál, prostě to jen nedomyslí a dojde mu to až později, když už je pozdě.

A jinak zamyslela bych se i nad tím, co je za tím, proč to děláa popř. i co já dělám špatně, jestli není chyba někde ve výchově a přístupu k dětem a k té starší. Zkusila to i nějak změnit, pokud vymyslím jak. Možná to bude žárlivost, upozorňování na sebe, cokoliv, ne nutně zlý úmysl, za který je třeba dát na zadek. Ale na to si musí každý rodič přijít sám.