Překvapuje mne, kolik lidí zapomene ve chvíli, kdy se z nich stanou rodiče na to, že taky někdy byli děti... a přisuzuje dětem vlastní způsob uvažování, který ale nemaj, protože ony nejsou dospělý, jsou to DĚTI.
Tady to fakt někdy vypadá, jako by se minimálně půlka rodiny narodila s vysokoškolským diplomem, do kterýho byli zabalený místo placenty.
Když jsem byla dítě já, tak jsme podobné věci čas od času dělali úplně všichni, nemělo to vůbec žádnou souvislost se vztahy v rodině, pouze s tím, že jsou děti zvídavý a experimentujou. To, že já jako dospělý vím, co se stane, když udělám to a to opravdu neznamená, že to ví dítě. Dítě to prostě zkouší, protože je dítě. Tady by se tahalo k psychologovi každý dítě, který něco někam nalije, něco počmárá nebo rozstříhá... protože má určitě trauma. Ne, nemá trauma, je jenom malý, hravý, nemá tolik zkušeností a baví ho zkoušet různé pitomosti.