Tak to je přesný, jsou u toho úplně potichu. I potom, často jsem na neco přišla az s velkým odstupem času.

Mam kluky rok a pul od sebe, nedovědeš si ani představit, co oni, obzvlášt ten mladší, vyvadeli. Kolem těch 3-5 let to byl masakr, nemůžu napsat konkrétně, historky jsou v rodině známé, nechci byt poznána. Ale bylo to dost výživné. Ted uz jsou oba školáci a uz to nedělají. Pozor, jsem přesvědčena, ze nechtějí ničit, ani te naštvat. Přirovnala bych to k puzení, jako kdyz ma muz beďara na nose, musím ho proste vymacknout . Lepsi přirovnání me nenapadá.
Moje reakce? Řvala jsem, i ta ruka někdy vyletela, ale bylo to jen plácnutí přes zadek, nebolelo to. No a trest byl vecer bez Večerníku, bez pohadky, bez sladkosti po obědě, odebrala jsem jim neco libého.
Jo, dnes se tomu smějem, v práci jsem jejich kouskama bavila kolektiv, též rodinu na oslavách.