Milo, ne.
Tady totiz doslo k nerozkiseni mezi trestnym cinem, spachanym na detech a kulturnim rozdilem. Nelze vnimat kulturni rozdil jako duvod k postihu, na rozdil od trestneho cinu.

Tady totiz vnika extremni paradox, ze kazdy zlocinec ma pravo na radny, verejny soud a soudce nemuze nekoho odsoudit bez dukazu o poruseni zakona. Kulturni rozdil je tu naproti tonu postaven na pouhe uvaze socialniho pracovnika, bez radne moznosti opravnych prostredku tak, jak jsiu vnimany v normalnim pravnim prostredi. Pritom zasah do rodiny ma zasadni dopad na vsechny a muze mit dozivotni nasledky a pritom je ponechan na libovuli uvahy, nikoliv pravni upravy.

To spis pripomina jakysi primitivni klanovy system, s jakym se setkavame v ruznych primitivnich kulturach.