Moc dobře řečeno, ďáblův advokáte, a neřekl bych, že to je na okraj, ale k podstatě.

Jenom bych dodal, že BV bohužel v praxi funguje zároveň jako první i konečná instance, a v tomhle světle přestává bejt problémem konkrétní stav v rodině, jestli něco bylo nebo nebylo, dětem něco hrozilo nebo nehrozilo. Problémem je způsob řešení toho podezření - opět, ne konkrétní výsledek, ale způsob, ve kterým je jedna strana výrazně znevýhodněná, což je ze zásady problém, i kdyby rodina Michalákových byli alkoholický sadistický incestní pedofilové.

A ještě obecně dodám, že v atmosféře konfliktu (což znamená, že se aktéři vnímají navzájem jako hrozba, o čemž myslím v případě postoje BV vůči M. nebude pochyb, vnímají ji jako hrozbu pro děti i pro zdar svýho vlastního postupu vůči dětem), kdy má jedna strana výraznou nebo absolutní převahu, spouštívá se podvědomej mechanismus, kterej velí převahu patřičně využít, aby se potenciální hrozba vyřídila jednou provždy. Je to evoluční naprogramování, a silným faktorem u něj bejvá vědomí odlišnosti.

Může - v různý míře - a nemusí, ale spouštívá se, není to může a nemusí ve smyslu statistický pravděpodobnosti, jako hodit si korunou. Pravděpodobnost spuštění je vyšší. To je taky důvodem, proč zatýkající policajti nesmějí mít přístup k zatčeným demonstrantům, který po nich házeli dlažební kostky, protože jsou jim, v silně zvýšeným počtu případů, schopný přerazit hnátu nebo ukopnout ledvinu, i když jsou dotyčný v poutech, v podstatě díky tomu; padnul tady trefnej příklad o souzení žhárů hasičema apod. - to má přímou souvislost.