nasi me ani nekritizuji, ale ani nadsene nepoplacavaji po rameni. Vyjadruji to jinak. Jsou spokojeni jak se jejich vnuckam dari. Jak je podporuju nejen ve vedeni, jak se vyviji, jak se chovaji. Je to pro ne dostatecny dukaz, ze to asi delam dobre. Jsou spokojeni, usmivaji se. Kdyz nekdy nebylo neco /co se tyka vnuku/ podle jejich predstav, normalne to s detma proberou. Jeste se nestalo, ze by nemeli pravdu. Neni totoiz potreba resit kazdy den neco a kdyz jednou neco je /jednou za uhersky rok/, v klidu si o tom promluvi. Vetsinou se to hned vyresi.
Kdybych to shrnula, nasi nam do manzelstvi a do deti nemluvi. Pomuzou kde muzou, vzdy s usmevem. Ale ona mama rika, ze kdyz nejde o zivot, jde o ho.no. S nicim nema problem...ani s jinym nazorem.