Koliesko, to zní jak moje matka přes kopírák. Byla se svým životem velmi nespokojená (neuměla se radovat vůec z ničeho), tak to "osladila" napřed mému otci, potom mně a ještě stihla i mého syna. Ke konci to bylo až patologické, neustálá kritika, výčitky atd. Už 10 let nežije a mně je ze všeho nejvíc líto, že nevidí, jak velmi se povedl syn, jaké má super zaměstnání a jak je spokojený. On si z dětství odnesl pouze vzpomínku na příšernou babičku a na to, jak se do mne neustále navážela.