Nepovažuji se zrovna za zlatokopa, žít v Praze, měl bych asi s mojí kvalifikací vyšší životní úroveň. Jsem tu proto, že mám Norsko jako zemi rád. Ale - "kupodivu" o těchto pravidlech, která jsou často velmi neformální, se v brožurce "Ny i Norge" nepíše. Opravdu to není snadné zjistit, co se od člověka v Norsku při výchově dětí očekává a to tu žiji a aktivně se o to zajímám (s cílem se přizpůsobit - podle hesla "jsi-li v Římě, chovej se jako Říman"). Já mám vzdělání i jazykové kompetence, které mi umožňují se ve věci orientovat více, než běžnému imigrantovi, přesto si myslím, že je to dost těžké. Co má dělat člověk s nižší kvalifikací, co se tu norsky teprve učí?