No já nevím, maminku už dávno nemám, ale nemůžu si pomoct - nějak mi přijde mimo u dospělé ženy očekávat chválu (nebo vlastně jakékoliv hodnocení svého způsobu života) od matky (otce, ...vlastně kohokoliv). Žiju tak, abych obstála sama před sebou, vnější ocenění k tomu nějak nepotřebuju .
Se svým tátou mám už v podstatě od puberty vztah víceméně rovnocenný, nevzpomínám si, že by mi v posledních x letech do něčeho mluvil nebo mě hodnotil (kdyby to dělal, asi bych mu to vytmavila ). Chválí tak maximálně moje děti . Myslím, že kdyby mamka žila, měla bych to s ní taky tak... Manžel to má se svými rodiči podobně, asi by mi přišlo dost nepatřičné, kdyby očekával pochvaly od maminky (a stejně tak, kdyby tchyně měla tendence nějak hodnotit jeho - nebo nedejbože mě ). Nejsme už přece děti, a rodiče si toho naštěstí všimli.