Když mi bylo cca 11, Pulsatillu mi dali právě z takových důvodů. Byla jsem nesměla, přecitlivělá, vše jsem si brala, plus další důvody, která tady padly (viz Citronové koliesko). Cukrové kuličky mi nepomohly vůbec, stejně jako jakákoliv jiná homeopatika, která jsem během života dostávala. Jsem k nim z tohoto důvodu velmi skeptická. A hlavně proč. Zajímalo by mne, komu vlastně chlapečkova uzavřenost a plachost vadí a proč. Jemu samotnému, nebo vám, protože máte prostě jiné představy?
K té léčbě, já jsem byla ovšem v situaci, kdy mi úzkostnost a plachost hodně vadila a narušovala běžnou komunikaci a život v mezi lidmi. K účinné pomoci (psycholog) jsem se nakonec propracovala až v dospělosti, kdy už jsem se nemusela dovolovat rodičů, jakou léčbu si vyhledám. A to prodlení (roky) s Pulsatillou místo účinného řešení mám tak trochu dodnes rodičům za zlé... Takže za mne a za zkušenosti s Pulsatillou asi tak.