Tak to je ten starý známý rozdíl mezi pochvalou a uznáním, žejo. Myslím, že to, co tu diskutujeme, je nedostatek uznání. Což je v podstatě nedostatek respektu.
Já jsem si někdy těsně před třicítkou uvědomila, že jádro problému je, že si mě moje matka neváží. Řekla jsem jí to a ona v naprosto nepředstíraném údivu mi řekla, že doopravdy neví, proč by si mě měla vážit. Byla tak vykolejená, že nestihla ani vymyslet nějakou obvyklou sofistiku.
Podle mě je to jádro problému těchto lidí, možná i generační věc, neváží si nikoho, koho se nebojí, kdo je přímo neohrožuje, což vyvěrá z toho, že především nejsou schopni si vážit sami sebe. Těžko můžou být jiní, než nešťastní.