No, my se brali z rozumu, což asi mnohé vypovídá samo o sobě a leckteré uživatelky Rodiny by to dost možná přimělo ke zvracení :) Ale my se brali skutečně z rozumu a ne ze zoufalství nebo bezvýchodnosti, což se tady docela dost zaměňuje - čistě můj dojem.
Prostě jsem zauvažovala, jaký partner - pokud vůbec nějaký, připadalo mi v té době dost možná nejlepší pro sebe i potenciální partnery zůstat sama - by mi vyhovoval a přestala jsem se zaměřovat na to, co chci (nebo spíš co bych měla chtít podle převládající normy), a zaměřila se na to, co potřebuju. Shodou okolností k témuž v podobné době dospěl můj muž a shodou okolností je to někdo, koho znám od dětství (moji a jeho rodiče se znali), jen jsme se tak nějak míjeli.
Dohodli jsme se, že to zkusíme, zkouška byla nadmíru uspokojivá, takže v tom pokračujeme, čekám v současné době třetího potomka a je to čím dál tím lepší
Svého muže miluji a jsem si vcelku jistá, že on mě, projevuje se to mj. tak, že během našich častých odloučení jeden druhému chybí, zatímco u našich předchozích známostí to vždycky bylo tak, že se nám hluboce ulevilo, když vypadli ;) Nicméně i tak nám zůstala potřeba soukromí i před tím druhým, což nemáme problém respektovat.